Už jsem se věnoval absolutní tutovkám i naopak vyloženě zapovězeným místům pro parkování u letiště Praha – Ruzyně (ne, na Havla si prostě nezvyknu, a basta). Ale nesmím zapomenout ani na místní šedou zónu. Vypadá lákavě, ovšem jen do doby, než za stěračem najdete lístek s pokutou, která však naštěstí nebývá nijak závratná.
Někdy tahle místa doporučuju kamarádům jako takovou nouzovku, vhodnou pro parkování v situaci nejvyšší naléhavosti, kdy letadlo už už odlétá nebo je třeba vyřídit něco akutního (typicky doručit zapomenutý pas roztržitému strýčkovi). Pro dlouhodobé parkování se spíš nehodí – to už můžete zaparkovat přímo na letišti TADY.
Parkujte na trávě? Tak to bude za tři sta!
Odstavit auto na veřejné zeleni je přímo v rozporu s vyhláškou hlavního města Prahy. Řečeno slovy klasika: může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno. A proč o tom vlastně píšu?
U zastávky Terminál 3 totiž najdete malé a vcelku roztomilé parkoviště. Kdyby na něm všichni řidiči parkovali v optimálních pozicích, vešlo by se sem až 33 aut. Reálně jich tu však bývá okolo třicítky. To jsou ta, která parkují na štěrku, tudíž i na oficiální parkovací ploše.
Tomuhle říkají tráva?
V okolí parkoviště však najdeme i široký pruh trávy – rozježděné podle ročního období na větší či menší břečku. Pro úředního šimla je to však stále plocha s veřejnou zelení, proto se tu celkem často vyskytují hlídkující policisté a dávají za stěrače lístečky s pokutou rovných 300 Kč.
S muži zákona se nehádá – nikdy!
Může se vám stát, že jste si tu své přibližovadlo jenom odstavili a právě se vracíte, když uniformovaný příslušník onu pokutu vypisuje. Mému kamarádovi Františkovi se to stalo také. Bohužel se tak dlouho hádal (Tohle bahniště přece není tráva. Já nikdy neparkuju na trávě.), až si to odnesl za tisícovku a byl ještě rád.
Koneckonců, když se podíváte, jak se pohybují ceny na okolních placených parkovištích, budou vám tři stovky připadat jen jako takové směšné kapesné.
Zastavím tu jen na minutku, aneb hurá do připojováku!
Mám na mysli připojovací pruh, který si to vine terénem hned vedle letištního parkingu A. Je poměrně velkoryse řešený, protože se sem vejdou až tři auta i v případě, že jsou dvě z nich poctivé tereňáky. Vím to, protože se mi mezi ně o jednom pozdním odpoledni podařilo nacpat.
Nicméně tak úplně košer to není. Jestliže jen přibrzdíte u chodníku a bleskově naberete posádku, o nic nejde. Nesmíte jen zapomenout zapnout blikačky a pohlídat si zákaz stání (více TADY).
Dítě + roztržitost = recept na pokutu
Tohle všechno jsem věděl, když jsem mačkal brzdový pedál. Ale tehdy tříletá dcerka byla jiného názoru. Na blikačky jsem zapomněl, protože se právě poblinkala (To nemohla vydržet ještě minutu?). A dostat ji poté za šíleného řevu ze sedačky, u toho převléknout a ještě nejhorší katastrofu vyčistit vlhčenými ubrousky, mi zabralo určitě 15 minut. A už mě měli, už tam čekali.
Naštěstí byli vstřícní (jestli si mě ta dvojice správných uniformovaných hochů pamatuje, tak že zdravím) a dali mi to jen za 300. Prý musí. Díkybohu. Naštěstí zbytek dovolené už byl OK, ale úvod tedy hororový.
Ideální parkoviště pro šťastlivce
Zastávka na Padesátníku má pro všechny návštěvníky letiště přímo ideální polohu. K Terminálu 3 je to coby kamenem dohodil. Problémem je ale kapacita – víc než 10-12 automobilů tady zkrátka nezaparkuje. Musí tu zbýt dost místa pro autobus. To si vážně hlídejte – v případě pochybností radši jeďte o dům dál, pokuta bývá mastná.
Když budete mít štěstí, spadne vám ideální parkování u letiště přímo do klína. Ale každopádně mějte vždycky v záloze nějakou alternativu. Fajn je třeba ulice navigátorů – vždycky je v ní volné místo. Jen sem nejezdí MHD, takže si k letišti vezměte taxíka. Je to pohodlné, a ani moc nezaplatíte. Jen s malými dětmi předem hlaste, že budete chtít sedačku či kolíbku. Jinak se na vhodného řidiče načekáte.
